Mapa výskytu klíšťat se každým rokem z lesů a hájů pomalu rozšiřuje a stejně tak začíná dříve i jejich aktivita. Bojíte se, že klíště chytíte? Jen co jarní paprsky trochu zesílí a ranní mrazy zmizí, může se to při výletu ven klidně stát. Velkým strašákem je pak rapidní nárůst nemocných s lymskou boreliózou, jejími četnými koinfekcemi a vyloučené ve většině částí České republiky rozhodně nejsou ani případy klíšťové encefalitidy. Jak se před klíšťaty chránit, když nás to láká ven? Jsou klíšťaty přenášené nemoci podceňované nebo přeceňované? A je vůbec domácí osvěta dostatečná?

Kdy začíná klíšťová sezóna a kde se dá klíště chytit?

Klíšťata začínají být aktivní vlastně hned, kdy poleví noční a ranní mrazy. Chladné noci těsně nad nulou sice jejich pravidelné vylézání a číhání na hostitele dost brzdí, ale jsou známé případy prvních přisátých klíšťat ať už na zvířatech nebo na člověku během druhé poloviny března. Duben jim sice ještě plně “nepřeje”, přesto je dobré mít se hlavně na vyhřátých, slunných a zároveň navlhlých místech, kde chlad v zemi již nadobro povolil, na pozoru. Rychle vyhřáté bývá tmavší spadané listí, kam se klíšťata ráda schovávají. Naopak uprostřed jarní louky, kde je sucho a ještě tam plně neroste čerstvá tráva, je pro klíšťata poměrně nehostinno. Riziková hlavní sezóna obvykle začíná po začátku května nebo v nadprůměrně teplých dnech na konci dubna. Však symbolicky první klíště roku (bohužel) nejčastěji přináší děti po hrách v trávě během tradičního pálení čarodějnic za vsí. Pokud si aktuální aktivitou klíšťat chcete být jisti, doporučujeme navštívit stránky Českého hydrometeorologického ústavu. Ten už několik let zveřejňuje aktuální informace o tom, jaká je aktivita klíšťat v přírodě.

A kde se klíšťat nejvíc bát? Tito odporní živočichové si nejvíc libují na okrajích lesů, podél cest nebo na mezích a záměrně se stahují tam, kde vedou zvířecí stezky nebo kde se cokoliv, na co se mohou přisát, často vyskytuje. Proto se již v menší míře klíšťata dostala i do městských parků nebo do zahrad na okrajích měst a vesnic. Může za to přenos jinými zvířaty, nejčastěji psy, kočkami, ale klidně i ptáky nebo veverkami. Jakmile jsou vlhké dny, je to pro klíšťata znamení, aby začala šplhat po trávě nebo keřích, přibližně do výšky jednoho metru, kde číhají na přichycení na hostitele. Nemusíte se tedy bát zatřást s větví nad sebou, klíště na vás určitě nespadne.

Jaké nemoci se dají od klíšťat chytit?

Nejčastější nemocí, kterou na vás může klíště po určité době po přisátí přenést, je lymská borelióza. Nechceme vás strašit, ale faktem je, že roční počty případů odhalení stále stoupají. Případů odhalení je důležité spojení, protože není zcela jasné, kolik lidí se s boreliózou „setkalo“ aniž o tom ví a pouze si mysleli, že prodělali například chřipku nebo krátké vyčerpání z přepracování. Problémem totiž je, že veřejnosti není široce známo o pouze částečném procentuálním výskytu rostoucího fleku se světlým středem v místě kousnutí nebo jinde na těle. Přibližně v polovině případů se tato skvrna vůbec neobjeví. Proto se stává, že část neléčených onemocnění může u lidí se slabou imunitou přejít do nebezpečné chronické formy boreliózy, která bývá dodnes mnoha lékaři podceňována a pacienti tak končí s nesprávnými diagnózami. Akutní borelióza totiž mívá příznaky chřipky a lze ji běžnými krevními testy ELISA snadno prokázat, ale chronická forma je mnohem zákeřnější a mívá multisystémové příznaky od neurologických potíží po artritidu, vážně oslabenou imunitu, zhoršení alergií i psychické příznaky, jako je mozková mlha nebo deprese. Výsledky krevních testů u chronické formy zároveň bývají nepřesné a velkým problémem jsou také různé koinfekce - další onemocnění vázaná k borelióze. Jde o bartonellu, babesii či třeba ehrlichii.

V mnoha případech je nejvážnějším onemocněním přenášeným klíšťaty ale encefalitida, tedy zánět mozku nebo mozkových blan. Dosud pro toto virové onemocnění není známa léčba, proto se léčí jenom symptomy. Při encefalitidě člověka urputně bolí hlava takovým způsobem, že někdo může myslet i na sebevraždu. Často se připojují různé neurologické problémy, které mohou člověka později provázet i jako následky. Proti encefalitidě se dá naštěstí velmi účinně očkovat.

Stačí repelenty? A jak jinak se účinně proti klíšťatům bránit?

Účinnost repelentů proti klíšťatům je poměrně diskutabilní. Vždy záleží především na látce a jejím obsahu. Některé účinné repelenty byly zároveň z trhu staženy, protože se zjistilo, že obsažené látky mohou být vysoce toxické pro jiná zvířata, jako třeba pro kočky. Proto není dobré se na repelenty stoprocentně spoléhat. Když vyrazíte ven, do lesa nebo na louku, vždy je dobré si vzít světlé oblečení, které má maximálně hladkou látku, na níž se klíšťata jenom těžko uchytí. Zapomeňte třeba na fleece a další látky s vlasem či očky. Dlouhé nohavice jsou také slušná ochrana. Tu samozřejmě ještě vysoce zvýšíte, když nebudete zbytečně procházet vysokou trávou nebo si do ní dokonce lehat. A pokud už trávou jdete, pravidelně si nohavice kontrolujte. Třeba nějakého „černého pasažéra“ odhalíte.

Podle všeho se zdá, že určitou roli v ochraně proti klíšťatům může hrát také jídlo a některé látky. Po konzumaci droždí nebo česneku rozhodně nebudete vonět svému okolí, ale platí to i pro klíšťata. Samostatnou kapitolou je potom podpora obranyschopnosti imunitního systému. Se silnou imunitou se vždy lépe vypořádáte s jakoukoliv infekcí nebo virovou zátěží. Když už se stane, že lymskou boreliózu nebo encefalitidu dostanete, měl by být váš imunitní systém připraven se efektivně bránit, neměl by být zatížen oslabujícími faktory, jako jsou třeba alergie, potravinové intolerance, zažívací potíže ale klidně i psychické problémy, mezi něž patří deprese či chronický stres a úzkost. Podpořit imunitu lze vitaminy, minerály i rostlinnými doplňky stravy, kterým se říká adaptogeny. Důležitý je vitamín D, C, B vitamíny, železo, zinek, hořčík a z rostlinné říše pak česnek, ženšen, echinacea, extrakt z olivových listů nebo třeba čínská houba reishi.

Z klíšťat by člověk rozhodně neměl mít paniku, ale je dobré vědět o všech rizicích. V případě potřeby rozhodně neváhejte vyhledat erudovaného odborníka, nejlépe specialistu z oboru imunologie a infektologie, který problémům spojeným s klíšťovými nemocemi rozumí a bere je vážně. Správné zaléčení je vždy klíčové pro to, aby nehrozilo riziko pozdějšího vzplanutí nemoci či chronické formy (platí pro lymskou boreliózu). Osvěta dodnes není mnohdy dostatečná.