Pamatujete, kdy vás naposledy bodla včela? Vnímali jste to pouze jako něco negativního, co prostě musíte přestát, než otok a bolest poleví? Včelí produkty, především med, a jejich příznivé účinky, zná téměř každý. Ale víte, že i včelí jed – včelí bodnutí, má schopnosti léčit? Podívejte se s námi, co se skrývá za pojmem apiterapie. Důležitost včel, a všeho co nám dokážou poskytnout, je až pozoruhodná.

Význam včel, jejich podpora a výzkum

Tento drobný hmyz, který začíná bzučet všude kolem nás, jen co se v přírodě objeví první květy plné pylu, nemá význam pouze v tom, co produkuje pro člověka. Dá se říci, že včely vlastně monitorují kvalitu životního prostředí. Představte si, že včely zabezpečují až 97% opylení veškeré vegetace, která nás obklopuje - v parcích ve městech, na vesnicích, kdekoliv. Nejde jenom o opylení kulturních plodin – to představuje zlomek hyperaktivní včelí práce.

Pokud bychom chtěli včelí práci vyjadřovat penězi, jde jednoznačně o miliardové hodnoty. Jaká škoda, že v mnoha zemích Evropské unie má včelařství tak malou podporu ze strany státu. Není divu, že se chovu včel v současnosti věnuje především úzká skupina opravdových srdcařů a nadšenců do včelaření. Dobrý příklad bychom si mohli vzít z některých východnějších evropských zemí, kde na odlehlém venkově zůstává včelařství symbolem s obrovskou hodnotou a dědí se po generace. Na nastvinách a loukách v Rumunsku byste našli úlů nespočet. Právě odtud pochází i počátky apiterapie a celkové snahy pokoušet se léčit včelími produkty různé zdravotní potíže

To, co započali svérázní včelaři na rumunském venkově, nyní prochází nepočtem odborných studií, které se snaží zkoumat hlavně včelí jed. Pozadu nezůstává ani propolis neboli „včelí tmel“, což je látka pryskyřičné povahy, kterou včely sbírají z různých rostlinných zdrojů a používají ji ve svém úle k dezinfekčním účelům, vystýlání a vyztužení buněk v plástech, k tmelení trhlin a jiných nežádoucích otvorů. Studie se zaměřují i na další včelí produkt – mateří kašičku, která představuje výměšek žláz mladých včel – kojiček. Po celý život matky včel tvoří její výhradní potravu. Určitě si můžete všimnout, že už nyní je mateřinka našička součástí několika farmaceutických, velmi účinných prostředků. Používá se také v kosmetických přípravcích. Stejně tak již zmíněný propolis. A med? Včelí vosk? A sesbíraný pyl z květů? To všechno je produkce neúnavných hmyzích tvorů, ke kterým bychom měli chovat maximální respekt. Zaměřme se nyní však na terapii včelím jedem  – možná tím nejkontroverznějším tématem, které se v oblasti využití včel diskutuje mezi léčiteli i vědci.

Apiterapie - kdy jde o léčbu a kdy o riziko?

Řekněme si hned v úvodu to nejdůležitější sdělení, na jehož zjištění nebylo třeba stovek studií - včelí jed je v malých dávkách lékem, ve velkém množství způsobuje otravu. Ostatně, tak je to ale i u spousty konzervativních farmaceutických prostředků, nebo ne? Všechno je o dávkování, všechno je o tom, najít hranici, kdy léčba maximálně pomáhá a nepřináší žádné nežádoucí účinky. Zde možná leží ten největší problém. Objevují se fotky, kdy je tělo pacienta poseté desítkami či stovkami (opravdu jde i o takto vysoká čísla) včelího bodnutí - jde o hazard se zdravím? Nestačí náhodou několika vpichů do blízkosti problematického místa? Vezměme to ale od začátku - co vlastně včelí jed je a co tato látka obsahuje?

Včelí jed - apisin či apitoxin je bezbarvou hořkou tekutinu, která na vzduchu rychle krystalizuje. Vyrábí ji včelky jako náboje do své mocné obranné zbraně – žihadla. Se slovem náboje to opravdu myslíme vážně, protože včela nemusí po jednom jediném bodnutí nutně zemřít, jak je známo široké veřejnosti. Když se její žihadlo s háčkem po bodnutí nevytrhne – například při vstupu do měkké tkáně, včelka stále aktivně žije, pracuje a může bodnout tolikrát, než o žihadlo jednoho dne přijde.

Rozumně praktikovaná apiterapie rozhodně nemusí být rizikem. Než se do něčeho takového pustíte, hodí se jít se nechat vyšetřit na alergologii, jestli vám včelí jed nezpůsobuje alergické reakce. Nejhorší takovou reakcí může být anafylaktický šok – proto je vhodné mít u sebe vždy připravená silná antihistaminika a EpiPen (adrenalin), což je auto-Injektor, indikovaný v případě nutnosti akutní léčby těžké alergické reakce.

Proč vlastně apiterapii zvolit? Dnes se používá jako alternativní řešení pro léčbu revmatismu či artritidy a spočívá přímo v bodnutí včelkou na postižené místo. Aby byl účinek co nejvyšší, měla by mít terapie přesný postup. Tzn. že během dvou měsíců pacient dostane přibližně okolo 200 žihadel. Léčba může probíhat i injekčně, kdy se apisin v roztoku zavádí tenkou jehlou přímo pod kůži. Méně účinnou, ale příjemnější a nejvíce využívanou metodou je potom používání krémů s apisinem. I když bodnutí včelou vyvolává zánět je zajímavé, že studie hovoří o možné účinnosti tlumit zápal nervů a záněty. U nás tyto účinky nejpodrobněji zkoumala legenda alternativního léčitelství Ing. Jiří Janča, CsC (1924-2005). Zkuste sehnat některé z jeho velice povedených knižních titulů, kde se o účinku všech včelích produktů dozvíte maximum informací.

Léčba boreliózy včelím jedem? Co hovoří oficiální studie?

Snad největší diskuse v současnosti probíhají ohledně možnosti léčby chronické lymské boreliózy za pomoci včelího jedu. Studie z 29. listopadu 2017 s titulem “Antimikrobiální aktivita včelího jedu a melittinu proti Borrelia burgdorferi“ silně naznačují, že celý včelí jed by mohl být účinným antimikrobiálním činidlem proti nejrozšířenějším mu kmeni boreliózy - B. burgdorferi. Je však nutný další výzkum, aby se vyhodnotila účinnost in vivo, stejně jako bezpečný a účinný způsob podávání pro terapeutické použití. 

Další studie z roku 2015, jejíž výsledky byly prezentovány na 4. mezinárodní konference a výstava o imunologii v Texasu přinesla tento závěr závěr: Terapie včelím jedem přinesla významný rozdíl v kvalitě života všech pacientů s boreliózou léčených včelím jedem. BVT v kombinaci s detoxikačním protokolem je pro pacienty s lymskou boreliózou bezpečnou léčbou. BVT je také účinná ve spojení s léčbou antibiotiky. Ve studii byl kladen také velký důraz na vysoké dávky vitamínu C během terapie. Předpokládáme, že detoxikační protokol mohl obsahovat řasy spirulinu a chlorellu, aktivní uhlí a látky, jako je kyselina alfa-lipoová, N-acetylcystein či velmi oblíbený “jaterní” doplněk stravy ostropestřec mariánský.

Začít raději s manukovým medem, propolisem nebo mateří kašičkou?

Pokud si na včelí bodnutí do jakékoliv části těla zatím netroufáte, ale síla včelích produktů vás zajímá, doporučujeme vyzkoušet manukový med, propolis nebo mateří kašičku. Manukový med není medem, který vyrábí naše včelky. Tento jedinečný med pochází až z Nového Zélandu, kde je získáván jako nektar z keřů Manuky (Leptospermum scoparium). 

Podle studií působí nejen preventivně, ale pomáhá léčit i mnoho zdravotních problémů. Ve studii z roku 2017 s titulkem “Zdravotní přínosy manukového medu jako základní složky pro regeneraci tkání” je v abstraktu studie uveden výsledek: Dostupné dokumenty ukázaly, že Manuka med může inhibovat proces karcinogeneze řízením různých molekulárních procesů a progresi rakovinných buněk. Bylo zjištěno, že manukový med má různé biologické aktivity, včetně antioxidačních, antimikrobiálních a antiproliferačních schopností. Vědci se snaží využít Manuka med v oblasti tkáňového inženýrství k návrhu šablony pro regeneraci.

Závěry studie bohužel nelze uvádět jako zdravotní tvrzení. Manukový med je součástí jednoho z našich nových doplňků stravy Majuli, společně s mateří kašičkou. Je známo, že již Inkové, praobyvatelé Ameriky, znali účinky této kašičky, která je v současnosti mimořádně populárních pro kosmetické účely. Sama o sobě obsahuje aminokyseliny, mastné kyseliny, vitaminy skupiny B, C, D E, provitamin A, minerální látky, antibiotické látky a další neprozkoumané složky.

A propolis? Tento včelí tmel je taktéž znám po staletí. Představte si, že jako léčivou látku ho používali už egyptští faraoni. Ve středověku se použití propolisu v klasické medicíně začalo vytrácet. Je zvláštní a možná trochu smutné, že se včelí produkty znovu dostávají do popředí až v posledních letech. Navíc je známé, jak moc v současnosti včel a dalších opylovačů ubývá. Může za to znečištěné životní prostředí, klimatická změna, intenzivní pesticidy a nevhodné způsoby zemědělství, kdy se dá říci, že půda není využívána, ale spíše zneužívána. Zapátrali jsme a zjistili jsme, že Evropská komise připravila v roce 2018 „Iniciativu EU pro opylovače“ - první komplexní unijní iniciativu, která se zaměřuje na opylovací hmyz žijící ve volné přírodě.

Držme včelám palce, ať jich na našich zahradách a všude ve volné přírodě znovu jen přibývá. Prospěje to všem - od našeho zdraví po dobře fungující ekonomiku.